Cykloexpedice Passau - Bratislava ( Podunajská stezka )
Vítejte u dobrodružsví a největší události roku 2008! Přinášíme vám reportáž z cykloexpedice dlouhé cca 600 km, naší zatím nejdelší a nejnáročnější expedici (spíše psychicky), která byla okořeněna nečekanými zvraty, jednodenní ztrátou časového harmonogramu oproti plánu a naší zkouškou v psychice a velké testování fyzických fondů :-))
1. DEN (Pátek) : Železná Ruda - Niederalteich
Statistika - ujeté km: 94, průměrná rychlost: 17 km, čas jízdy: 5:45 h.
Většina začátků cest je u nás spjata s cestováním v pohodlí vlaku, dáli se to tak říci o ČD :-) Ráno jsme se tedy sešli v Praze na Smíchovském nádraží (kupodivu všichni zavčas :-) )a plní elánu se vydali vstříc šumavským horám. Jízda vlakem měla trvat přes tři hodiny a tak jsme ještě dospávali, zvláště ti, kteří se připravovali na poslední chvíli :-))
Expedice se zúčastnili tři borci: Bredbery, Daffy a Honza alias Kryton. Je dobré býti připraven na dlouhé putování, zvláště pak v zahraničí! Daffy je připraven vždy, má rád věci v pořádku ( i když ne vždy je to možné). O mně (Bredbery) se to vždy říci nedá, ale rozhodně sem přípravu nebral na lehkou váhu a Kryton nás jako skoro vždy (nemile) překvapil. Jeho kolo a výbava na něm by se dala srovnat k jednodennímu výletu do 50 km. Zatím jsme se tomu smáli....zatím!
O tom, jaké překvapení nám Kryton připravil již ve vlaku se dozvíte v sekci "Naše rady a zážitky". Ono i díky zkušenostem s Krytonem vzniká pro druhé (ne pro něho) spousty ponaučení! Náš vlak končil u hranic s Německem v Železné Rudě. Počasí nám moc nepřálo. První šlápnutí do pedálu bylo za mrholení a chladu. Potěšilo nás však malé muzeum místní železnice na německé straně .-)
A začali jsme pěkně z ostra, když jsme si dali za cíl dojet první den do Passau přes šumavské hory po cyklotrase se značkami od "precizních" němců :-)) Kdo neprojížděl skrz Šumavu na kole, asi nepochopí, že i takoví borci jako my, jsme do jednoho kopce museli tlačit ( nebo do více? :-)) Avšak počasí se umoudřilo a my měli na pohled krásná panoramata na hory z německé strany .-) Hory nám dali slušně zabrat a tak když jsem se blížili k řece Dunaji, již se smrákalo a my se museli rozhodnout, kde rozbijeme stan. Podařilo se nám dojet k Dunaji v městečku Niederalteich, kde jsme se napojili na Podunajskou cyklostezku. No a v dáli burácela bouře, proto jsme neměli času nazbyt.
Kemp nebo něco tomu podobného, tak po tom nebylo ani vidno ani slechu :-)).Byli jsme nuceni se tedy zeptat místních, kde si můžeme složit hlavy a kola. Po odpovědi, že kemp tu široko daleko není, ale že si můžem vybrat jakýkoliv pole a nikomu to nebude vadit, jsme se rozhodli rozbít stan někde za městečkem. Na nejbližším poli jsme postavili náš nový stan, který jsme nikdy před tím nezkoušeli dát dohromady :-)) Šlo to ale docela dobře a rychle.(bohužel Kryton se nehodlal vůbec zapojit ani svícením takže všechno bylo na nás dvou). V dáli nás trochu znervozňoval místní traktorista, který si oral svoje pole v deset večer. Asi měl rád noční klid k práci :-)) První den pro nás končil, unaveni jsme zalehli a plánovali jak dohnat ztrátu hned ze začátku naší cesty.
2. DEN (Sobota) : kousek za Niederalteichem - Passau
Statistika - ujeté km: 61, průměrná rychlost: 13 km, čas jízdy: 4:32 h.
Ráno jsme se probudili do mokrého prostředí, ale sluníčko už plnilo svojí úlohu přírodního sušáku. Proto proběhla v klidu malá snídaně (tatranka) a diskuze o tom, co chceme v sobotu stihnout. Protože jsme nestihli dojet první den až do Pasova, potřebovali jsme dohnat ztrátu a rozhodli se dojet co nejdál za Passau a překročit tak německo-rakouské hranice. (jak jsme byly bláhoví)
Stan již byl suchý, tak tedy zabalit, nandat vše na nosiče kol a hurá krájet další kilometry! Při nejbližší příležitosti jsme najeli opět na Podunajskou cyklostezku, která lemuje řeku Dunaj :-))
Sluníčko pěkně pražilo tak to vypadalo na nádherný den. Po pár kilometrech jsme se začali poohlížet po nějakém krámu kde by jsme doplnili zásoby a něco pořádného k snídani. K naší smůle se nic podobného nevyskytovalo tak jsme se rozhodli v malebné vesničce Mitterndorf využít služeb místní cukrárny a dát si pořádnou snídani.
Dunaj má hodně úžin a různých slepých ramen, ale hlavní tok se vždy pozná, přeci jen už je to na jihu německa pořádná řeka! Proto na ni nenajdete moc mostů a není moc možností přejíždět z jednoho břehu na druhý, ale ať si vyberete ten či onen, po obou březích se klikatí cesta cyklistická a obě vás dovedou do vašeho cíle. Dunaj je zajímavý i tím, že cestou potkáváte uměle vytvořené vodní plochy blízko řeky, kde se místní lidé a projíždějící borci a borkyně na kole mohou vesele brouzdat, aniž by tím ohrozili lodní dopravu a mohli si tak v klidu odpočinout na své cestě. Potkáváme i pár továren, které se přiživují na veletoku, protože ke svému provozu potřebují vodu a tak je třeba objed areál a tak se dostanete občas na komunikaci pro auta, ale většina zdejších řidičů je docela ohleduplná, proto není třeba se báti ohrožení bezpečnosti jízdy.
Kolem poledne dojíždíme do malebného městečka Vilshofen, kde děláme pauzu na občerstvení a doplnění zásob. Velmi pěkně na nás působí most přes řeku, přes který přejíždíme do centra, který je v noci navíc pěkně osvětlený. Centrum je zajímavé a velmi staré, zaujme vás třeba městská brána s věží, ve které jsou osazeny starobylé hodiny nebo místní zámek s dominantními věžemi, který se tyčí na kopci nad centrem. A pokud budete mít zájem, můžete si objednat u místního letiště vyhlídkový let a startovat budete v těsné blízkosti Dunaje! U místního marketu obědváme a vzápětí nás tsíhá přeháňka rovnající se průtrži mračen. Naštěstí se brzo opět vyjasnuje a sluníčko opět vychází a my můžem pokračovat vesele dál.
Ve vesnici Sandbach (asi 30 km před Passau), jsme vlastní vinou omylem sjeli z Dunajské cyklostezky a nedobrovolně jsme byly nuceni absolvovat lesní cestu vedoucí stále přes kopce a spousty neznačených lesních křižovatek. Zde se taky projevila Krytonova fyzička (i v případě tlačení kola), že na tuto expedici nemá. Snažili jsme se ho přesvedčit (pro jeho dobro), že z Passau může jet vlakem. Stál si na svém že se jedná pouze o krátkodobý stav (nebyl!!!!)
K Dunaji sjíždíme těsně před Passau, kde se nám odkryje stavba překlenující řeku, u které se zastavujeme a přejíždíme zpět na levý břeh, sledujeme zdymadlo a proplouvající lodě a ohromuje nás velikost stavby i její architektura.
Pokračujeme dále a těšíme se na Passau. To už je ale pozdní odpoledne. První pohled vás přímo uchvátí! Je to krásné historické město na soutoku tří řek. Do Dunaje se tu totiž vlévají z jedné strany Ilz a z druhé Inn. Nezapomenutelný pohled s dominantním hradem nad městem a centrem města vás dostane! Je to prostě paráda, zvlášť, když se přidá místní zábava, grilování, pivo a hudba.
My se ještě vydáváme za město nakoupit a bohužel nás stíhá bouře, takže se vracíme do Passau, kde je kemp a rozbíjíme tady za deště stan. Ještě pivko na dobrou noc a druhý den je pryč :-))
3. DEN (Neděle) : Passau - Linz
Statistika - ujeté km: 110, průměrná rychlost: 19 km, čas jízdy: 6 h.
Ráno nás budí příšerné vedro ve stanu. Krásně svítí sluníčko už od brzkého rána. Balíme rychle věci aby jsme co nejdříve vyrazili a snažili se dohnat ztrátu (měli jsme být o 85 km dál). Na recepci kempu zjišťujem že ceny rozepsané na dveřích nejsou nejaktuálnější, takže pobyt se nám docela prodražil (rozhodně vybavení kempu ceně neodpovídalo). No nic, razíme dál. Ještě jedna fotečka Passau osvětlené hezky sluníčkem s odrazem na hladině řek a jede se.
Pomalu a jistě ukrajujem kilometry a kocháme se nádhernou krajinou v okolí. Jde to docela nádherně, jelikož se jede po rovince, akorát občas je provoz na cyklostezce trochu hustčí, takže občas zpomalujem. Míjíme hrad Krempelstein nacházející se na pravém břehu. O 20 km dál přejíždíme hranice z Německa do Rakouska (aniž by jsme to nějak zaznamenali). Jediné co tomu nasvědčuje je patník u cesty :-), U přehrady Jochenstein se zastavujem, protože nás stavba natolik uchvátila. Jedná se o nádherný přechod na druhou stranu řeky (kde se ještě vyskytuje německo), je nutné projet nádhernými obloukovitými pilířy. Za povšimnutí stojí i přilehlý skalnatý ostrůvek s kapličkou uprostřed řeky. Pár foteček na památku a jede se dál. Přilehlá krajina se pomalu mění z roviny na skalnaté a zalesněné kopce. Další příjemné zpestření byl přívoz přes řeku, který jsme museli využít, protože cyklostezka na levém břehu končí jelikož dále jsou jenom skály.
Vedro začíná být kolem poledne docela nesnesitelné tak dáváme pauzu na oběd ve stínu stromů. O dalších 10 km dále zjišťuje Kryton že na místě oběda zapoměl batoh ( a to jsem se všech ptal zda mají všechno aby tam něco nezapoměli), takže další zdržení. Pomalu nám docházejí i pitné zásoby a tak v mapě tipujeme po cestě místo kde by jsme je mohli doplnit. Bohužel zatím všechno bylo zavřeno a tak s nákupem čekáme až do Aschachu. Přeci jen je to větší město. Kousek před Aschachem míjíme hrad Neuhaus, který je na levém břehu. V Aschachu objíždíme všechny markety, marně, všude zavřeno!. Jediné místo, kde můžem nakoupit je už jen Linz. Razíme dál, ale žízeň nás přemáhá tak dáváme přestávku na 2 krásně chlazené místní pivečka. Dále už ženeme co nás síly stačí k Linzi. Tam dojiždíme už slušně žíznivý a ihned se vydáváme do centra najít nějaký obchod. Po hodinovém hledání zkoušíme znalosti místních. Dozvídáme se, že v Neděli mají všude zavřeno (zákoník práce). Nálada je na bodě mrazu a nervozita ze žízně krutě stoupá. Jediný kdo si ještě jede prohlédnout historické centrum a pořídit pár fotek je Daffy. Berem rozum do hrsti a kupujem pití v McDonaldu a jídlo si dáváme u rychlého občerstvení. Už se stmívá tak razíme k nedalekému kempu na okraji místního velkého parku. Do kempu dorážíme už za tmy. Stavíme stan a na kuráž si kupujem pivo v láhvi (už měli zavřeno). Chladíme se aspoň ve sprše a v krizi k pití používáme převařenou vodu z kohoutku. Tento den byl velmi kritický (dojížděli jsme za žízně a nervozity). Brzo usínáme.
4. DEN (Pondělí) : Linz - Marbach an der Donau
Statistika - ujeté km: 109, průměrná rychlost: 18 km, čas jízdy: 6:15 h.
Ráno ihned bo sbalení věcí se vracíme do města na pořádný nákup aby se neopakovala situace s předchozího dne. Po opravdu velkém nákupu pokračujem směr Vídeň. Za Linzem se bohužel krajina mění v průmyslovou oblast a zhoršuje se i kvalita vody v řece (kdoví co tam vypouštějí). Prestože je Pondělí a hrozné vedro (ještě horší než předchozí den) tak je na cyklostezce velmi hustý provoz. Dojíždíme do vesničky Mauthausen, kde se nachází stejnojnojmenný koncentrační tábor. Nikde žádný ukazatel a až v údolí u řeky zjišťujem že musíme na velký kopec nad vesnicí. No šlapat takový krpál přímo na slunci kolem 11 hod., nebyla to sranda, ale ta podívaná stála za to. Vždyť je to součásť dějin druhé světové války( i když velmi smutná), ale prostě to tak bylo a nikdo už to nezmění a po prohlídce areálu tábora si člověk uvědomí jaká to byla těžká doba a že nikdo nechce aby se něco takového znovu opakovalo. U areálu budov tábora se nachází rozlehlý park ve kterém je plno památníků židům z celého světa včetně České republiky. Po obědě prozkoumáváme mapu a plán trasy a další větší zastávta v tento den je až v městečku Grein.
5. DEN (Úterý) : Marbach an der Donau-Traismauer
Statistika - ujeté km: 85, průměrná rychlost: 16km, čas jízdy: 5:10 h.
6. DEN (Středa) : Traismauer - Bratislava
Statistika - ujeté km: 154, průměrná rychlost: 25km, čas jízdy: 6:20 h.
7. DEN (Čtvrtek) : Bratislava - Praha
Statistika - ujeté km: 30,(zbytek cesty jsme jeli vlakem a ujetá vzdálenost je dojezd domů)